Dnes nejčastěji terapeutka, psycholožka, farářka.
Co vás přivedlo na tyhle stránky? Možná jste v životní fázi či situaci, kdy hledáte průvodkyni v psychologické a spirituální práci, podporu v dotýkání se a otevírání lidské duše. Naše duše v sobě nese velký potenciál k uzdravování, lásce, radosti a kráse. I schopnost sebepřesažení. Často však také zranění, bolest ze zklamání, ztrát, zrad...bolest, kterou nám způsobili jíní a my na oplátku jim. Šrámy uštědřené životem nás často uzavřely do bezpečné skořápky navyklých vzorců a jednání, kde se cítíme bezpečně. Ale máme pocit, že nejsme úplní. jako bychom žili jen napůl.
Uzavírají nás lidská trápení i bolest ze ztráty spojení s nadosobní rovinou bytí. Lidé ji pojmenovávali a jmenují Bohyně, Bůh, Alláh, Jahve, Zdroj a mnohými jinými jmény. Vytvářeli a vytvářejí složité systémy ve snaze popsat ten svět za závojem, svět nadosobních sil, formujících naše životy. Dříve struktury pramenily z autentické mystické zkušenosti, z přímého zážitku nadosobního. Mojžíš a hořící keř. Setkání s Bílou bizoní ženou v prérii, cesty za vizí mnoha přírodních národů. Neexistovaly psané záznamy, jen tradice předáváná přes pokolení a zasvěcení vlastním prožitkem.
V našem západním kulturním okruhu jsme postupně to přímé zakoušení nadosobního ze svých životů vyčlenili a zůstala jen struktura. Ze které se v běhu věků vytratil autonomní ženský spirituální a tvůrčí princip, a pak i mužský. Z Bohyně se stala děvka babylónská a panenská matka a Bůh zemřel. Náboženství. které sloužilo v mnohém již jen jako ideologie mocných, bylo prohlášeno za opium lidstva a s vaničkou vylito i dítě. Aby v českém prostředí nastoupila v druhé polovině dvacátého století ateistická ideologie popírající cokoliv vyššího úplně.
Ale lidský život bez psychospirituální roviny není úplný. V době před více jak sto lety jeden velký a nešťastný muž napsal, že Bůh je mrtev. Jiní lidé podnikli objevnou pouť. Mnoho inspirovaných a inspirujících mužů a žen se vydalo na velkou cestu do nitra a vytvořili psychoanalýzu a hlubinnou psychologii. Ta přerostla na konci dvacátého století do psychologie transpersonální. Přístup, který propojuje oficiální vědu a lidskou spiritualitu. Přináší postupy, které uzdravují a prohlubují lidskou psýché a lidské životy díky obnovení vztahu s nadosobní rovinou.
Díky transpersonální psychologii a především díky mnohavrstevné lidské spirituální tradici byla západnímu světu zpřistupněna široká škála sebepoznávacích, sebezkušenostních a terapeutických postupů, umožňujících zakoušet rozšířené stavy vědomí.
Tyto stavy mohou být navozené meditací, modlitbou, dechovými technikami, aktivní či provázenou imaginací, šamanskými rituály, někdy s pomocí medicín -psychoaktivních látek, atˇpřírodního původu či syntetizovaných západní vědou. Součástí terapeutické práce jsou obvykle katarzní a abreakční techniky, které je však vždy žádoucí podpořit nekatarzní integrací a psychosyntetickou prací.
Před více jak deseti lety jsem na tuhle cestu naplno vstoupila i já - i když hlas Té, co volala mé jméno, jsem slýchala už od dětství. Jsem ekoložka, žena pracující s archetypání rovinou bytí, žena s výcvikem v transpersonální psychologii a facilitaci holotropního dýchání, systemické terapii, regresní terapii a s párovým tantrickýcm výcvikem. Jsem tanečnice, partnerka, matka, žena, které byl dán dar navazovat na zpřetrhaná pouta ženské mystiky a léčitelství z dávných dob.
Nebo systémověji - mou nejhlubší kvalifikací je výcvik v transpersonální psychologii a facilitaci holotropního dýchání. Při mé práci jsem vázána etickým kodexem, obdobným jako v ostatních psychoterapeutických školách, výcvik je však akreditován v U.S.A.
Nabízím vám pouť do světa sebeobjevování, prohlubování naší lidské zkušenosti, na psychospirituální pouť uzdravování, k pramenům naší duše. Možná po cestě potkáme slzy a bolest, protože i ony k pouti životem patří. A radost a extázi. Extázi těla, srdce i duše. Opojnou radost duše, návrátivší se domů - aby mohla spočinout a načerpat sílu na další putování.
Protože o tom, jak a kde pouť duše začíná a končí, pokud vůbec nějaký počátek a konec je, o tom máme jen málo informací. Samotná cesta bytí zdá se být cílem. A hledání a nalézání smyslu celoživotní výzvou.